Nebyl to novoroční výplach presidentem, neb takových výplachů jsem bohužel musel absolvovat za svůj život už pěkných pár desítek, ale ČT2 se opět vyznamenala a zařadila do novoročního programu tradiční koncert Vídeňských filharmoniků. Nevím, kolik posluchačů a diváků si odpustilo presidentské natřásání před kamerou, ale ti, kteří tak učinili a dali přednost tomuto fantastickému koncertu, určitě toho nelitovali.
Tyto tradiční koncerty sleduji už mnoho let, (bohužel jen v rozhlase nebo v televizi )takže jsem ochuzen o přímý zvuk, ale i tak vždycky slastně přivírám oči při poslechu skladeb rodiny Straussovy. Letos jsem byl mimořádně překvapen dokonalou zvukovou vyvážeností všech orchestrálních skupin, takže celý orchestr působil jako dokonale znějící, nádherný hudební nástroj v rukou 84letého francouzského dirigenta Georgese Pretrea. Tento dokonale vypadající francouzský gentleman, dirigující zpaměti, dokázal vtisknout tomuto výkonem mimořádnému tělesu nádherný francouzský šmrnc a nadhled, takže celkový dojem byl i přes televizní obrazovku skutečně mimořádný.
Po přestávce koncertu překvapili vyprodaný sál Musikvereinu jak muzikanti, tak dirigent. Protože letošní rok je rokem mistrovství Evropy ve fotbale, které se uskuteční právě v Rakousku a Švýcarsku, muzikanti se náhle objevili se sportovními šálami kolem ramen v národních barvách Rakouska. A dirigent se šarmem sobě vlastním, přikráčel k dirigentskému stupínku s fotbalovým míčem nad hlavou. Byl přivítán obrovským aplausem publika i hudebníků. Takže ani hezký humor letošnímu novoročnímu koncertu nechyběl. Po skončení následující skladby, obdržel koncertní mistr od dirigenta „žlutou kartu“ a tento vzápětí od koncertmajstra „červenou“, načež dirigent opustil pódium; vzápětí se ovšem za velkých ovací vrátil a pokračoval ve stupňující se kvalitě koncertu.
Srovnám-li výkony České filharmonie při podobných akcích jako tato s právě komentovaným, nezbývá mi než smutně konstatovat, že velká období našich filharmoniků jsou nenávratně pryč a to, co se nám dnes presentuje je jen druhá liga ve srovnání s vídeňáky. Bohužel.
Někdo může namítat, že poslech symfonických koncertů přes obrazovku je zvukově plochý a nedokonalý, ale ať mi někdo nabídne stejně kvalitní koncert za přijatelnou cenu (ve Vídni až 490 Euro) a já si tam rád zajedu. Pro českého posluchače je i plochý televizní zvuk koncertu jako nám předvedli Vídeňští filharmonikové na Nový rok v poledne, mimořádným a obohacujícím zážitkem.
